Devatenáctá hodina, kterou začínalo výše uvedené dostaveníčko současné metalové moderny, se jevila vzhledem k slunečnímu sobotnímu odpoledni jako docela šibeniční, nicméně podařilo se mi dorazit včas a k mému velkému překvapení jsem tak neučinil zdaleka jako jediný. V sále bylo už na první předkapelu nečekaně plno a k mému údivu se navíc většina přítomných nevěnovala jen tak nějakému statickému pokukování, spíše naopak.

Podium právě zahřívali VOLUMES a z repra se valil tvrdý, úderný metal ve středním tempu, hutné djentové riffy a ostrý řev, který obstarávala hnedle dvojice zpěváků. Kapela zastávala v dnešní době sice již trochu provařený přístup, ale zanechala ve mně, stejně jako svého času jejich zatím jediné album „Via“, jednoznačně pozitivní dojmy. Celkově profesionální výkon podtrhl i výtečný zvuk, který by kapele mohla závidět i leckterá zavedená hvězda. Škoda jen toho otravného kameramana, který se motal během celého vystoupení na pódiu.
 
Poté však nastoupili STRUCTURES a skvěle rozjetou akci trochu přibrzdili. Kapela střídala pomalejší metalcore riffovačky s rychlejšími hc kvapíky a snažila se o drsný projev, ale krom secvičených „spartakiádních“ výskoků nepředvedla ve finále nic, co by stálo za řeč. Výsledek působil jako směs všech možných metalcorových klišé a vzhledem k prvnímu vystupujícímu byl zarážející i vskutku mizerný zvuk. Stejně jako VOLUMES hlásila i tato kapela, že je „first time in Europe“, ale v tomto případě by zřejmě bylo lepší, kdyby mladíci výpravu přes Atlantik ještě na chvíli odložili. Přitom ale jejich poslední (a též jediný) studiový zářez „Divided By“ nezní zle, kapela se mu však v živém provedení přiblížit nedokázala.

To následující BETRAYING THE MARTYRS byli proti nim přeci jen vyhranější. Občas rychlé a razantní, občas melodické deathcore s dvěma zpěvy místy vygradovalo v docela úctyhodný masakr a kapela přestože také originalitou zrovna neoplývala, dokázala své místo na turné obhájit. Největší pozornost na sebe poutali dva vokalisté, přičemž ten zlý (fest potetovaný) budil jak se patří respekt, a ten hodný (lehce metrosexuální) zvládal krom melodického zpěvu ještě klávesy. Díky rychlé a tvrdé hudbě se rozpohyboval na velmi slušné obrátky i kotel a francouzská parta sklidila u pražského publika až nečekaně velký ohlas.

Všechny kapely dosud hrály každá velmi krátké sety (průměrně čtyři kousky), což přiznám se, mi zatím moc nevadilo, ale v případě nastupujících VEIL OF MAYA jsem očekával již delší než dvaceti minutové vystoupení, neboť poté, co z pražské zastávky vypadla švédská VILDJHARTA, byla tato progresivně deathcorová parta mým hlavním želízkem v ohni.

Tak se ve skutečnosti i stalo a kapela mne uspokojila do sytosti. Už od začátku bylo jasné, že skupina má proti předchozím vystupujícím mnohem větší zkušenosti. Američané na pódiu nepředváděli žádné zbytečné prostocviky, soustředili se spíše na své nástroje a instrumentálně náročné skladby jim naživo zněly stejně jako z desky. Osmistrunná kytara a sedmistrunná basa předváděly nejen technické parády, ale dokázaly rozpoutat i pěkně tvrdou deathcore bouři přesahující často až do klasického death metalu. VEIL OF MAYA předvedli správný poměr breakdownů, sypaček, vyhrávek a nepravidelností a jenom mne utvrdili ve veskrze pozitivním názoru, který k nim chovám. Během vystoupení zazněly (mimo jiné) i kusy „Dark Passenger“, „Punisher“, „The Glass Slide“ „Divided Paths“, což byly shodou okolností přesně ty, které jsem vyhlížel. Takže spokojenost.

Hlavní atrakce celého cirkusu, pionýři „nového progu“, ANIMALS AS LEADERS, rozbalili své nádobíčko chvíli před jedenáctou, a již od prvních tónů bylo všem jasné, že proti ostatním kapelám jsou o dost jinde. A to nejen svoji originální hudbou, ale i svoji filozofií. Žádné burcování publika k circle pitu, mosh pitu či wall of deathu atp.. Jen čistě instrumentální hudba, která byla pouze občas přerušená skromným komentářem Tosina Abasiho. Ten chvílemi budil až stydlivý dojem, ale nutno dodat, že za svoji show se rozhodně stydět nemusel.

Proti nedávnému pražskému vystoupení kapely přibyla dvě plátna, na kterých běžela během celého setu počítačová vizualizace, a nový bubeník. Ten do kapely naskočil těsně před tímto turné, ale aklimatizoval se podle všeho velmi rychle a vedl si stejně znamenitě, jako jeho předchůdce. Na všech muzikantech bylo vidět, že hrají s opravdovou radostí a bylo úžasné pozorovat, s jakou bravurou dokážou měnit křehké polo akustické cinkání v ten nejhutnější buldozer. Jejich set měl i tentokrát naprosto dokonalý zvuk a chvílemi působil jako hudba z jiného vesmíru. V mém případě se jednalo o druhé vystoupení ANIMALS AS LEADERS po krátké době a jen mne utvrdilo v názoru, že tato (bez basy hrající) trojice je v první řadě „koncertní“ záležitost a její instrumentální složitosti kupodivu fungují lépe na živo než z desky. Byl to zážitek a kdo nebyl, může litovat.